Rubrika: Vztahy

Nový partner versus děti

Pokud z jakéhokoliv důvodu nežijeme s otcem našich dětí, a do našeho života najednou vstoupí nový partner se kterým chceme sdílet náš osobní život, je třeba představit ho rodině. Nejlepší je najít vhodnou příležitost a komfortní zónu neutrální půdy, aby vše nepůsobilo tak nějak strojeně a nežádoucím nepříjemným dojmem. Možný neúspěch by nás rozhodně neměl odradit od snažení.
Rodina v červeném
Výlety a vaření
Je důležité všem zúčastněným nenabourat jejich osobní prostor, a včleňovat ho pomalu. Rozhodně psychologové nedoporučují nechat ho zprvu v domácnosti nechat přespat. Dobré je pokud k nim pomalu nachází cestu průběžně přes různé akce a výlety, které budou spolu sdílet. Můžeme ho zapojit do běžných činností jako je například příprava jídel a vaření. Skvělé jsou i nesoutěživé deskové hry a hračky rozvíjející kreativitu, jako je třeba hádání známé postavy. Měl by se stát aktivní součástí jejich života, chodit s nimi na koncerty, fotbal, do kina, do restaurace, účastnit se jejich recitálů a vystoupení.
Upřímný ochránce
Naopak není dobrým nápadem, aby naše potomky příliš rozmazloval nebo si je takzvaně kupoval dárky nebo dokonce finanční hotovostí. Nejlépe je-li upřímný a naslouchající s přirozenou autoritou ale i respektem. Takový, který rád pomůže v jakékoliv situaci, a nikoho nezesměšňuje. Uzavírá-li raději dohody, než by pouze rozkazoval a trestal.
Žena muž pláž
Trpělivý kamarád
 Je třeba o nově nastalé situaci s dětmi mluvit, a neodsuzovat jejich případný nesouhlas. Získat si je může i vlastní zajímavou zálibou nebo svým zvířecím mazlíčkem. Obecně platí, že čím jsou mladší tím lépe si na změnu zvykají. Ty starší mající své vlastní vztahy, bývají chápaví a přející a nový dospělý člen pro ně bývá především kamarádem. Rozhodně není žádoucí se nesnažit nahradit druhého rodiče. Naopak by se měl s nimi umět trpělivě a postupně sžívat.

Pomoct umět si pomoct

V současné době často vidíme, že chybí mezi lidmi empatie. Na druhou stranu se poměrně často setkáváme s lidmi, kteří jsou empatičtí až příliš. Říká se o těchto lidech, že jsou tak hodní, až jsou blbí. Nezní to právě lichotivě, ale bohužel je to pravdivé. Tito lidé mají pocit, že musí spasit svět a to i za cenu vlastního nepohodlí. O těchto lidech se dříve říkalo, že trpí mesiášským komplexem. V současné době se tomu neoficiálně říká také syndrom pomocníka.
Piktogram pro invalidy
Jistě není nijak překvapivé, že se s těmito lidmi často setkáváme v pomáhajících profesích. To znamená ve zdravotnictví, školství, sociálních službách. A nutno říci, že ne vždy je jejich práce kvitována kolegy a nadřízenými s nadšením. Tím, že mají příliš intenzivní potřebu zachraňovat, se velmi často stává, že pomáhají tam, kde to není žádoucí.
Podané ruce
Tam, kde je třeba, aby si dotyčný dokázal pomoci sám a pokud potřebuje pomoct, tak pomoct umět si pomoct. Jsou lidé, kteří jsou celoživotně odkázáni na péči druhých a musí se s tím dokázat vyrovnat, ale je také celá řada lidí, kteří jsou nějakým způsobem znevýhodněni dočasně a potřebují především podporu v tom, aby se dokázali zase zpátky osamostatnit. Je celkem zřejmé, že tito mesiášové pak projevují těmto lidem spíše medvědí službu.
Zdravotní sestry
Není to ovšem jen v profesním životě. Tito lidé často dokážou naprosto poškodit mezilidské vztahy ve vlastní rodině tím, že v dobré víře na sebe berou povinnosti druhých lidí. Typickým příkladem je matka, která netrvá na tom, aby si její děti (třeba i dospělé) plnily jakékoli povinnosti v domácnosti, nebo manželka, která svému muži podstrojuje až přes míru a pak se cítí frustrovaná. Ženy obecně dělají pro svou rodinu první poslední, nechají se zneužívat, ale měly by si v prvé řadě uvědomit, že jsou za to zodpovědné především ony samy a jen ony samy to mohou změnit.

Theme: Overlay by Kaira