I když jste už dospělá zralá žena, neznamená to ještě, že i váš sexuální život nemůže být podchycen tak, abyste do budoucna nemuseli řešit nějaké zbytečné problémy. Jako něžnější pohlaví musíte myslet dopředu a být tak trochu předvídavá. A co se týče sexu, mít vše pevně v rukou a hlavně pod vaší kontrolou.

Nespoléhejte na partnera, ale na ochranu

Je nesmírně důležité, abyste měla před sexuálním stykem jasno v tom, jaký druh ochrany právě použijete. Nenechte si namluvit žádné báchorky o tom, jak to má pod palcem váš partner, alebuďte připravená. Chránit se dnes můžete různými a daleko vychytanějšími formami antikoncepce, než tomu tak bylo ještě před několika lety. A hlavně si můžete být jistá, že jsou spolehlivé a skutečně fungují.

Dopřejte si pořádný orgasmus

Málo žen, myslí při sexu na to, že by mohli dosáhnout orgasmus i ony. Většinou se ze všech sil snaží uspokojit především svého muže a také díky tomu, že se příliš upínají na jeho potřeby zapomínají na to, že se mají uvolnit a užívat si tuto intimní a vzrušující chvíli společně s ním. Nehleďte jen na svého partnera, oddejte se okamžiku a prožívejte každý pohyb a dotek tak intenzivně, jak to je jen možné. A pak bude milé dámy – dopřáno i vám.

Jak udělat z intimní chvíle kouzelný okamžik a ne minutovku?

Každá žena to zná, někdy je tomu tak nechtěně a někdy je to běžnou záležitostí. Krátký až přímo „bleskový“ sexuální zážitek, kdy si pomalu nestihnete ani sundat ponožky, skutečně neláká žádnou ženu k tomu, aby to příště celé absolvovala znova. Sexuální styk by přitom měl být doprovázen rozkoší a vášnivým jiskřením, které vede k neopakovatelné touze po tom druhém. A pokud vidíte, že je vyvrcholení vašeho partnera na dosah, klidně mu ho trochu posuňte na později a ještě chvíli ho „drážděte“ vašim tělem, doteky a předehrou, která může trvat klidně i několik minut. Tak totiž docílíte toho, že si oba užijete něco, co máte procítit společně s dávkou nějaké té erotiky a ne minutového maratonu.

Hudba nám někdy dělá radost, jindy nás rozezpívá. Často nás chytí za srdce, protože jsme jí potěšeni. Hudba je sama o sobě rytmus, který s námi svou pravidelností i svou rozmanitostí dělá divy.

Rytmus to není pouze v běžném slova smyslu. Tedy pravidelné střídání těžkých a lehkých dob. Je to i rytmus jednotlivých tónů, které nás dokáží rozveselit a utěšit ve smutku. Rytmus, který se skládá do zpěvných melodií.

Každý tón je totiž pravidelné kmitání o určité frekvenci. Nejlépe si to ověříme na hluboce znějících hudebních zvucích, kde jsou jednotlivé kmity tak pomalé, až jsou zřetelně slyšitelné.

To, co však dělá kmit kmitem, je jeho pohyb. Tedy tajemství tónu spočívá především v pravidelném pohybu, který se nazývá kmitání. Na rozdíl od toho, existují ještě jiné zvuky. Jsou to různé ruchy jako škvrčení. Ty se také nějak hýbou, ale na rozdíl od hudebních zvuků nepravidelně.

Tedy to, co dělá hudbu hudbou, je její pravidelnost, nejen v jejích tématech a motivech, ale i v jejím naprostém základu, kterým je hudební tón.

Budhismus někdy přirovnává osvíceného člověka k takovému, který se naladí jako struny sitáru. Je to pěkné přirovnání, jenom je k němu zapotřebí dodat, že aby byl člověk s jakýmkoli hudebním nástrojem spokojený, musí na něj také dobře hrát. Tedy když se člověk naladí, je zapotřebí, se také dobře rozeznít.

Dobrému zvuku nás učí právě hudba, a to každá, která se nám líbí. Každá, která pěkně zní. Tedy taková, ve které slyšíme pěkné tóny, jejich dokonalou pravidelnost. Proto, aby člověk mohl dobře rozeznít svůj sitár, a hrát na něj skladby života, není zapotřebí jen se umět naladit, ale také udržet pravidelný tón. Tedy takový tón, který se mu bude líbit.

Pak může na svůj nástroj improvizovat a harmonizovat se ve vztazích ke svým potřebám a k potřebám svého okolí. Pak může hrát i rytmicky komplikované skladby jako střídání ranních, odpoledních a večerních směn v práci. Ale až tehdy, když dokáže udržet svůj pěkný tón. Jinak se nebude líbit ani sám sobě, protože se sebou nebude spokojený.

Ze všech stran je slyšet, jak přináší život zkoušky a povinnosti především ženám, které jsou zejména z pozice matek považovány za nedoceněné bytosti, které toho mají nanejvýš moc. Nejen z toho důvodu, jsou muži házení do pozice těch, kteří nemají tolik práce a zodpovědnosti v jejich životě.
Co je na tom pravdy a proč si i muži zaslouží alespoň pochvalu?

Táta versus máma

Samozřejmě, že se nedají srovnávat úlohy, které jsou udělené tatínkům a naopak maminkám. Matky jsou už odjakživa více spojené s jejich dětmi a přirozený mateřský cit se v nich nezapře. Tátové si zpravidla cestu ke změně, jakou je narození dítěte a jemu samotnému musí najít a poprat se se vším – tak nějak laicky. O to těžší pak musí pro nich být pocit, že nezvládají vše tak „dokonale“ jako jejich partnerky, které nějakým zázrakem vždy vědí, co mají dělat.
To však ještě neznamená, že nedělají maximum pro to, aby byli užiteční a postarali se o vlastní dítě nejlépe, jak umí.

Úděl zabezpečit rodinu finančně

Jsou to právě muži, na kterých je hozená veškerá povinnost postarat se o rodinu z finanční stránky. Je to i proto, že příjem muže je jediným, který v době rodičovské dovolené matky rodina má, ale ani po jejím skončení se na pravidlu, že mužská část rodiny by měla přinést domů nejvíce peněz, nemění. Alespoň z hlediska požadavků dnešní doby.
A opravdu není jednoduché postarat se o to, aby peněz bylo vždy dostatek a nikdy nechyběly.

Volný jako ptáček

Ženy tvrdí, že muži se jejich svobody nikdy nevzdají. Do určité míry tomu tak být může, protože vše, co svoboda nabízí je natolik lákavé, že pokud nemusíte, určitě se jí dobrovolně nevzdáte.
Převážně nezadaní jedinci si užívají každého dne, který mají možnost prožít takzvaně „bez starostí“ a tak, jak si jen přejí. Ženy však k životu přistupují s mnohem větší rozvahou a vidinou do budoucna, proto by se dalo tvrdit, že muži mají v mládí lehčí a spokojenější život než ženy, které plánují vše, do čeho se pustí a vyhledávají povinnosti, které jich stejně později neminou.