Archiv pro měsíc: Listopad 2019

Obě strany

Přesně tak, obávat se každodenního pracovního problému mohou obě strany. Jak zaměstnanec, tak zaměstnavatel. Majitel firmy chce, aby podnik lidově řečeno „šlapal“. Nasmlouvané zakázky, termíny, v hlavě sankce za nedodržení domluveného data zákazníkům, fakturace, revize uhrazených plateb, do toho nespolehliví zaměstnanci a byrokracie zvaná jakýkoli úřad. Je toho moc, co musí mít na pozoru každý den ten, co vlastní, rozhoduje a stanovuje jasná pravidla.
pracovní prostředí
Často by chtěl svým podřízeným vyjít vstříc, chtěl by jim dopřát vyšší mzdy, zajistit další firemní benefity, nebýt tak přísný. Někdy to prostě nejde! Vždy platilo, že zaměstnanci by měli vědět, kdo je jejich šéf! Kolegiální přístup může někdy pomoci meritu věci, ale musí mít jasně stanovené hranice, kam lidé pod Vámi nemohou. Pokud si začnete s podřízeným tykat a chodit s ním na tenis, těžko se bude odmítat při žádostech typu zvýšení mzdy. Buďte tolerantní a ohleduplní k lidem, co Vám dnes a denně pomáhají, ale vždy si nechejte pomyslnou zeď a chraňte teritorium za ní.

vytvořit pracovní tým

Jste zaměstnanec?

Každý den slyšíme nářky pracujícího lidu. Jak se mají zle, kolik musejí pravidelně vykonat činností, mzda je taková, že by za ní nikdo ani nepracoval. Možná to tak opravdu je, pak se ovšem vyloženě nabízí otázka, proč to nezměnit? Proč neudělat změnu k lepšímu? Jsme pohodlní, nechce se nám? Myslíme si, že řečmi prolomíme ledy? Ani náhodou, nezmění se vůbec nic! Na druhou stranu někdy mohou být nářky zaměstnanců opodstatněné. Žalostné podmínky finanční i sociální by měli alarmovat samotného majitele, že takhle to dál nepůjde! V dnešní době, kdy panuje doslova hlad po mnoha oborech, je to právě pro zaměstnavatele vztyčený prst! Přijde lepší nabídka z konkurenční společnosti a řada profesionálů rázem zamává. Řešte s lidmi pod sebou problémy, naslouchejte jim a udělejte si objektivní obrázek, zda jsou jejich nářky namístě, či ne.

Obě strany

Přesně tak, obávat se každodenního pracovního problému mohou obě strany. Jak zaměstnanec, tak zaměstnavatel. Majitel firmy chce, aby podnik lidově řečeno „šlapal“. Nasmlouvané zakázky, termíny, v hlavě sankce za nedodržení domluveného data zákazníkům, fakturace, revize uhrazených plateb, do toho nespolehliví zaměstnanci a byrokracie zvaná jakýkoli úřad. Je toho moc, co musí mít na pozoru každý den ten, co vlastní, rozhoduje a stanovuje jasná pravidla.
pracovní prostředí
Často by chtěl svým podřízeným vyjít vstříc, chtěl by jim dopřát vyšší mzdy, zajistit další firemní benefity, nebýt tak přísný. Někdy to prostě nejde! Vždy platilo, že zaměstnanci by měli vědět, kdo je jejich šéf! Kolegiální přístup může někdy pomoci meritu věci, ale musí mít jasně stanovené hranice, kam lidé pod Vámi nemohou. Pokud si začnete s podřízeným tykat a chodit s ním na tenis, těžko se bude odmítat při žádostech typu zvýšení mzdy. Buďte tolerantní a ohleduplní k lidem, co Vám dnes a denně pomáhají, ale vždy si nechejte pomyslnou zeď a chraňte teritorium za ní.

vytvořit pracovní tým

Jste zaměstnanec?

Každý den slyšíme nářky pracujícího lidu. Jak se mají zle, kolik musejí pravidelně vykonat činností, mzda je taková, že by za ní nikdo ani nepracoval. Možná to tak opravdu je, pak se ovšem vyloženě nabízí otázka, proč to nezměnit? Proč neudělat změnu k lepšímu? Jsme pohodlní, nechce se nám? Myslíme si, že řečmi prolomíme ledy? Ani náhodou, nezmění se vůbec nic! Na druhou stranu někdy mohou být nářky zaměstnanců opodstatněné. Žalostné podmínky finanční i sociální by měli alarmovat samotného majitele, že takhle to dál nepůjde! V dnešní době, kdy panuje doslova hlad po mnoha oborech, je to právě pro zaměstnavatele vztyčený prst! Přijde lepší nabídka z konkurenční společnosti a řada profesionálů rázem zamává. Řešte s lidmi pod sebou problémy, naslouchejte jim a udělejte si objektivní obrázek, zda jsou jejich nářky namístě, či ne.

Obě strany

Přesně tak, obávat se každodenního pracovního problému mohou obě strany. Jak zaměstnanec, tak zaměstnavatel. Majitel firmy chce, aby podnik lidově řečeno „šlapal“. Nasmlouvané zakázky, termíny, v hlavě sankce za nedodržení domluveného data zákazníkům, fakturace, revize uhrazených plateb, do toho nespolehliví zaměstnanci a byrokracie zvaná jakýkoli úřad. Je toho moc, co musí mít na pozoru každý den ten, co vlastní, rozhoduje a stanovuje jasná pravidla.
pracovní prostředí
Často by chtěl svým podřízeným vyjít vstříc, chtěl by jim dopřát vyšší mzdy, zajistit další firemní benefity, nebýt tak přísný. Někdy to prostě nejde! Vždy platilo, že zaměstnanci by měli vědět, kdo je jejich šéf! Kolegiální přístup může někdy pomoci meritu věci, ale musí mít jasně stanovené hranice, kam lidé pod Vámi nemohou. Pokud si začnete s podřízeným tykat a chodit s ním na tenis, těžko se bude odmítat při žádostech typu zvýšení mzdy. Buďte tolerantní a ohleduplní k lidem, co Vám dnes a denně pomáhají, ale vždy si nechejte pomyslnou zeď a chraňte teritorium za ní.

vytvořit pracovní tým

Jste zaměstnanec?

Každý den slyšíme nářky pracujícího lidu. Jak se mají zle, kolik musejí pravidelně vykonat činností, mzda je taková, že by za ní nikdo ani nepracoval. Možná to tak opravdu je, pak se ovšem vyloženě nabízí otázka, proč to nezměnit? Proč neudělat změnu k lepšímu? Jsme pohodlní, nechce se nám? Myslíme si, že řečmi prolomíme ledy? Ani náhodou, nezmění se vůbec nic! Na druhou stranu někdy mohou být nářky zaměstnanců opodstatněné. Žalostné podmínky finanční i sociální by měli alarmovat samotného majitele, že takhle to dál nepůjde! V dnešní době, kdy panuje doslova hlad po mnoha oborech, je to právě pro zaměstnavatele vztyčený prst! Přijde lepší nabídka z konkurenční společnosti a řada profesionálů rázem zamává. Řešte s lidmi pod sebou problémy, naslouchejte jim a udělejte si objektivní obrázek, zda jsou jejich nářky namístě, či ne.

Starej se!

 Snad všichni mladí (převážně tedy puberťáci) mluví o tom, jak se odstěhují od rodičů. Budou svobodní, ve vlastním bytě, všechno si zařídí po svém, nebudou muset nikoho poslouchat, budou svými pány. Ale už je napadlo, že starat se o domácnost není jen o rebelii vůči rodičům?
 Neexistuje večerka, za to existuje hora prádla. Neexistuje nudné jídlo od matky, za to hodina vaření. Existuje soukromí, ale neexistuje úklid bez námahy. Ono je to vždycky něco za něco. Pokud nemáte peníze na luxusní hotel, musíte se všechno naučit sami.
Jak na peníze
 Rozhodně není špatné se to všechno naučit, přijít na zásady dobrého hospodaření s penězi a časem. Ale neubráním se smíchu, když čerstvý vysokoškolák nechápe, proč úklid zabere tolik času, ale pak volá domů, a chce vědět, jak že se vlastně pere.
 Já měla jednu výhodu – v desíti letech mi představili mop, „sloníčka pomocníčka“, alias vysavač a ukázali, jak uvařit těstoviny. O dva roky později jsem už zvládala základní jídla a za další dva roky jsem i prala, žehlila a myla okna. Když jsem si pak v devatenácti balila do kufrů a krabic svůj pokoj a stěhovala se, prala jsem se jen s hledáním hlavního jističe.
 Mnoho mých známých tuhle výhodu nemělo a teď netuší, jak se s čím poprat, protože jim to nikdo nikdy neukázal. A na YouTube jsem ještě návod na praní a vytírání bohužel neviděla.
Praní není jednoduché
 Často si toho, co pro nás rodiče dělají, vůbec nevážíme. Bereme to jako naprostou samozřejmost. A když nás požádají o pomoc, je to nehorázná drzost a bere nám to drahocenný čas (ten stejný drahocenný čas, který trávíme prokrastinací). Kdybychom jim jednou za čas pomohli, rychle bychom zjistili, že postel se sama neustele a že bychom si jich měli vážit.
 Rozhodně to není případ všech. Je spoustu mladých a puberťáků, kteří svým rodičům pomáhají, dobře se učí a v samostatném životě se určitě neztratí.
 Naproti tomu ovšem stojí ti co nic nedělí a nakonec ještě rodiče, kteří po svých ratolestech ani nic nevyžadují.

Starej se!

 Snad všichni mladí (převážně tedy puberťáci) mluví o tom, jak se odstěhují od rodičů. Budou svobodní, ve vlastním bytě, všechno si zařídí po svém, nebudou muset nikoho poslouchat, budou svými pány. Ale už je napadlo, že starat se o domácnost není jen o rebelii vůči rodičům?
 Neexistuje večerka, za to existuje hora prádla. Neexistuje nudné jídlo od matky, za to hodina vaření. Existuje soukromí, ale neexistuje úklid bez námahy. Ono je to vždycky něco za něco. Pokud nemáte peníze na luxusní hotel, musíte se všechno naučit sami.
Jak na peníze
 Rozhodně není špatné se to všechno naučit, přijít na zásady dobrého hospodaření s penězi a časem. Ale neubráním se smíchu, když čerstvý vysokoškolák nechápe, proč úklid zabere tolik času, ale pak volá domů, a chce vědět, jak že se vlastně pere.
 Já měla jednu výhodu – v desíti letech mi představili mop, „sloníčka pomocníčka“, alias vysavač a ukázali, jak uvařit těstoviny. O dva roky později jsem už zvládala základní jídla a za další dva roky jsem i prala, žehlila a myla okna. Když jsem si pak v devatenácti balila do kufrů a krabic svůj pokoj a stěhovala se, prala jsem se jen s hledáním hlavního jističe.
 Mnoho mých známých tuhle výhodu nemělo a teď netuší, jak se s čím poprat, protože jim to nikdo nikdy neukázal. A na YouTube jsem ještě návod na praní a vytírání bohužel neviděla.
Praní není jednoduché
 Často si toho, co pro nás rodiče dělají, vůbec nevážíme. Bereme to jako naprostou samozřejmost. A když nás požádají o pomoc, je to nehorázná drzost a bere nám to drahocenný čas (ten stejný drahocenný čas, který trávíme prokrastinací). Kdybychom jim jednou za čas pomohli, rychle bychom zjistili, že postel se sama neustele a že bychom si jich měli vážit.
 Rozhodně to není případ všech. Je spoustu mladých a puberťáků, kteří svým rodičům pomáhají, dobře se učí a v samostatném životě se určitě neztratí.
 Naproti tomu ovšem stojí ti co nic nedělí a nakonec ještě rodiče, kteří po svých ratolestech ani nic nevyžadují.

Starej se!

 Snad všichni mladí (převážně tedy puberťáci) mluví o tom, jak se odstěhují od rodičů. Budou svobodní, ve vlastním bytě, všechno si zařídí po svém, nebudou muset nikoho poslouchat, budou svými pány. Ale už je napadlo, že starat se o domácnost není jen o rebelii vůči rodičům?
 Neexistuje večerka, za to existuje hora prádla. Neexistuje nudné jídlo od matky, za to hodina vaření. Existuje soukromí, ale neexistuje úklid bez námahy. Ono je to vždycky něco za něco. Pokud nemáte peníze na luxusní hotel, musíte se všechno naučit sami.
Jak na peníze
 Rozhodně není špatné se to všechno naučit, přijít na zásady dobrého hospodaření s penězi a časem. Ale neubráním se smíchu, když čerstvý vysokoškolák nechápe, proč úklid zabere tolik času, ale pak volá domů, a chce vědět, jak že se vlastně pere.
 Já měla jednu výhodu – v desíti letech mi představili mop, „sloníčka pomocníčka“, alias vysavač a ukázali, jak uvařit těstoviny. O dva roky později jsem už zvládala základní jídla a za další dva roky jsem i prala, žehlila a myla okna. Když jsem si pak v devatenácti balila do kufrů a krabic svůj pokoj a stěhovala se, prala jsem se jen s hledáním hlavního jističe.
 Mnoho mých známých tuhle výhodu nemělo a teď netuší, jak se s čím poprat, protože jim to nikdo nikdy neukázal. A na YouTube jsem ještě návod na praní a vytírání bohužel neviděla.
Praní není jednoduché
 Často si toho, co pro nás rodiče dělají, vůbec nevážíme. Bereme to jako naprostou samozřejmost. A když nás požádají o pomoc, je to nehorázná drzost a bere nám to drahocenný čas (ten stejný drahocenný čas, který trávíme prokrastinací). Kdybychom jim jednou za čas pomohli, rychle bychom zjistili, že postel se sama neustele a že bychom si jich měli vážit.
 Rozhodně to není případ všech. Je spoustu mladých a puberťáků, kteří svým rodičům pomáhají, dobře se učí a v samostatném životě se určitě neztratí.
 Naproti tomu ovšem stojí ti co nic nedělí a nakonec ještě rodiče, kteří po svých ratolestech ani nic nevyžadují.

Nakupování

Činnost, kterou už dělal každý z nás. Začínali jsme v dětství, kdy nás maminka poslala koupit pár věcí do nejbližšího obchodu, abychom si osvojili finanční gramotnost a nebáli se jít sami mezi lidi. Způsob, jak tráví volné odpoledne a víkendy skupiny kamarádek. Jak si je ale zpříjemnit, když nejsme fanoušky přecpaných prostor?

žena v obchodě


·         Něco dobrého – dejte si vaše oblíbené pití nebo si mezi jednotlivými obchody dejte přestávku na malé občerstvení


·         Nákupní seznam – sepište si seznam toho, co potřebujete, abyste si nemuseli později lámat hlavu s tím, co jste vlastně chtěli, což vám pobyt v ,,nákupáku“ značně prodlouží


·         Rychlost – spěšně nakupte jen položky z vašeho seznamu a máte ušetřeno bloumání mezi regály


·         Pomocník – vezměte si s sebou třeba svého kamaráda; pomůže a udrží dobrou náladu
boutique s kabelkami

Blíží se každoroční shon prodejců o co nejlepší nabídky, produkty a služby. Slevy, 1+1 zdarma a podobně. Prostě předvánoční šílenství, i když ještě ani pořádně neskončil podzim. Co dělat, když se tomu chcete vyhnout?


·         Nakupujte včas – jednoduše si dárky, pití a alkohol opatřete s dostatečným předstihem


·         Internet – další možnost, jak se vyhnout tlačenicím u pokladen; nakoupit na e-shopu je v některých případech mnohem pohodlnější, než kamenné obchody


·         Vhodná doba – v určité denní doby je v obchodech méně lidí, zejména proto, že pracují


·         Menší obchody – ve velkých nákupních centrech se kumuluje většina lidí, takže se nebojte vyrazit do nějaké menší prodejny, navíc tak třeba můžete podpořit lokální podnikatele

Zkrátka si najděte něco, co vás baví, propojte to a uvidíte, jaká to bude změna a jak z nudného přecházení od regálu k regálu bude rázem uvolňující terapie nebo vás to alespoň nebude tolik otravovat. Hlavně nikdy neházet flintu do žita, přemýšlet, nezoufat a vytrvat, protože vše může být zábava, když najdete ten správný způsob. Tak s chutí do toho a půl je hotovo.

Nakupování

Činnost, kterou už dělal každý z nás. Začínali jsme v dětství, kdy nás maminka poslala koupit pár věcí do nejbližšího obchodu, abychom si osvojili finanční gramotnost a nebáli se jít sami mezi lidi. Způsob, jak tráví volné odpoledne a víkendy skupiny kamarádek. Jak si je ale zpříjemnit, když nejsme fanoušky přecpaných prostor?

žena v obchodě


·         Něco dobrého – dejte si vaše oblíbené pití nebo si mezi jednotlivými obchody dejte přestávku na malé občerstvení


·         Nákupní seznam – sepište si seznam toho, co potřebujete, abyste si nemuseli později lámat hlavu s tím, co jste vlastně chtěli, což vám pobyt v ,,nákupáku“ značně prodlouží


·         Rychlost – spěšně nakupte jen položky z vašeho seznamu a máte ušetřeno bloumání mezi regály


·         Pomocník – vezměte si s sebou třeba svého kamaráda; pomůže a udrží dobrou náladu
boutique s kabelkami

Blíží se každoroční shon prodejců o co nejlepší nabídky, produkty a služby. Slevy, 1+1 zdarma a podobně. Prostě předvánoční šílenství, i když ještě ani pořádně neskončil podzim. Co dělat, když se tomu chcete vyhnout?


·         Nakupujte včas – jednoduše si dárky, pití a alkohol opatřete s dostatečným předstihem


·         Internet – další možnost, jak se vyhnout tlačenicím u pokladen; nakoupit na e-shopu je v některých případech mnohem pohodlnější, než kamenné obchody


·         Vhodná doba – v určité denní doby je v obchodech méně lidí, zejména proto, že pracují


·         Menší obchody – ve velkých nákupních centrech se kumuluje většina lidí, takže se nebojte vyrazit do nějaké menší prodejny, navíc tak třeba můžete podpořit lokální podnikatele

Zkrátka si najděte něco, co vás baví, propojte to a uvidíte, jaká to bude změna a jak z nudného přecházení od regálu k regálu bude rázem uvolňující terapie nebo vás to alespoň nebude tolik otravovat. Hlavně nikdy neházet flintu do žita, přemýšlet, nezoufat a vytrvat, protože vše může být zábava, když najdete ten správný způsob. Tak s chutí do toho a půl je hotovo.

Nakupování

Činnost, kterou už dělal každý z nás. Začínali jsme v dětství, kdy nás maminka poslala koupit pár věcí do nejbližšího obchodu, abychom si osvojili finanční gramotnost a nebáli se jít sami mezi lidi. Způsob, jak tráví volné odpoledne a víkendy skupiny kamarádek. Jak si je ale zpříjemnit, když nejsme fanoušky přecpaných prostor?

žena v obchodě


·         Něco dobrého – dejte si vaše oblíbené pití nebo si mezi jednotlivými obchody dejte přestávku na malé občerstvení


·         Nákupní seznam – sepište si seznam toho, co potřebujete, abyste si nemuseli později lámat hlavu s tím, co jste vlastně chtěli, což vám pobyt v ,,nákupáku“ značně prodlouží


·         Rychlost – spěšně nakupte jen položky z vašeho seznamu a máte ušetřeno bloumání mezi regály


·         Pomocník – vezměte si s sebou třeba svého kamaráda; pomůže a udrží dobrou náladu
boutique s kabelkami

Blíží se každoroční shon prodejců o co nejlepší nabídky, produkty a služby. Slevy, 1+1 zdarma a podobně. Prostě předvánoční šílenství, i když ještě ani pořádně neskončil podzim. Co dělat, když se tomu chcete vyhnout?


·         Nakupujte včas – jednoduše si dárky, pití a alkohol opatřete s dostatečným předstihem


·         Internet – další možnost, jak se vyhnout tlačenicím u pokladen; nakoupit na e-shopu je v některých případech mnohem pohodlnější, než kamenné obchody


·         Vhodná doba – v určité denní doby je v obchodech méně lidí, zejména proto, že pracují


·         Menší obchody – ve velkých nákupních centrech se kumuluje většina lidí, takže se nebojte vyrazit do nějaké menší prodejny, navíc tak třeba můžete podpořit lokální podnikatele

Zkrátka si najděte něco, co vás baví, propojte to a uvidíte, jaká to bude změna a jak z nudného přecházení od regálu k regálu bude rázem uvolňující terapie nebo vás to alespoň nebude tolik otravovat. Hlavně nikdy neházet flintu do žita, přemýšlet, nezoufat a vytrvat, protože vše může být zábava, když najdete ten správný způsob. Tak s chutí do toho a půl je hotovo.

Proč se oprostit od sandálů v ponožkách

Lis 5, 2019 by Nezařazené

Chápeme velmi dobře, že je to vrchol vší pohodlnosti, dát si pořádně teplé ponožky do vašich sandálů, zvláště pokud jste například v letovisku někde na Mallorce nebo na Kubě a je vám zima. Nechcete kazit „dovolenkovou náladu“, ale přiznejme si to všichni. Kdykoliv vidíte turistu, který si to nakračuje v sandálech a v nich má ponožky, trošku vám přejede mráz po zádech. Pokud ovšem nosíte ty ponožky v sandálech, tak vám to asi divné nepřijde, to je pravda.
kožené sandály

Kdo vlastně ponožky nosí?

Jsou to většinou lidé staršího věku, ideálně s menším hrbem, pohodovou chůzí, často mají nějakou tu kšiltovku nebo rybářský klobouk na hlavě a nějaký typ vesty nebo bundy. Samozřejmě, že pro ně chytré řešení je noční můra pro všechny okolo. Často se taky říká, že Češi jsou známí svými prohřešky po celém světě, ovšem není to tak úplně pravda. Tuto tradici ponožkových válečníků sdílíme také s Německem, Rakouskem, Slovenskem a Polskem a dalšími státy, kde se zrovna plážová móda běžně nevyskytuje. Takže je to, dalo by se říci, mezinárodní problém. Nelze jednoduše ukázat prstem a shazovat to pouze na jednoho. Proto bychom se k tomuto měli postavit kolektivně, mezinárodně a vydat nějakou rezoluci nebo akt, který tohle zakazuje.
dětská obuv na léto

Co je na tom vlastně strašného?

Samotný účel sandál je ten, že noha má nějakou vrstvu mezi kůží a půdou, na které došlapuje, aniž by obětovala volnost a vzdušnost dané obuvi. Sandály se tak hojně užívaly především v teplých oblastech, přímořských oblastech a v tropech, protože byly jednoduché a splňovaly všechny požadavky. Pokud tam ovšem vložíte ponožky, děláte jednu zásadní chybu a to je to, že mažete jakýkoliv účel ty sandály, měly a děláte z nich docela ošklivý stín toho, co by měly být. Je to něco, jako kdybyste krájeli maso vidličkou nebo pili čaj z hlubokého talíře. Jde to, ale jenom proto, že to jde, tak to neznamená, že to tak být má.